SH72154 Sea Harrier FA.2 „Hi-tech“ 1/72 - reedice
Sea Harrier FA.2 byl poslední britskou verzí Harrieru zavedenou do činné služby. Tato verze byla schopná zaútočit na cíle za viditelným horizontem a to včetně cílů v nižší letové hladině než letí Sea Harrier. K tomu měla nový výkonnější radar Blue Vixen a modernější řízené střely AIM-120A AMRAAM a vysoce výkonné ofenzivní a defenzivní elektronické systémy. Sea Harriery FA.2 se zúčastnily operací v Bosně a Srbsku. V roce 2006 byly ze služby vyřazeny. Model obsahuje tři rámečky plastových dílů, resinové díly včetně detailního kokpitu, a lepty. Obtisky nabízí tři stroje, jeden z nich ve výročním lesklém modro bílém zbarvení.
Když italská Regia Marina projevila na začátku třicátých let zájem o plovákový průzkumný letoun schopný startu z katapultů válečných lodí, konstruktér Giovanni Galasso pracující pro firmu IMAM(Romeo) měl výborný nápad. Pro námořní službu upravil svoji předchozí a do té doby nejúspěšnější konstrukci Ro.37bis. Díky tomu bylo možné již 19. 11. 1934 v neapolském přístavu zalétat prototyp MM244 nového plovákového průzkumného letounu Ro.43. Prototyp se mírně lišil od sériových strojů. Výroba se rozeběhla vzápětí, sériové stroje dostaly silnější verzi motoru Piaggio P-IX s hladkým větším krytem, třílistou vrtuli a upravené ocasní plochy. Ty se změnily i v průběhu výroby, pozdější výrobní série dostala větší SOP. Stroje byly vyzbrojeny jedním pevným a jedním pohyblivým kulometem Breda safat 7,7 mm. V říjnu roku 1936 vzlétl prototyp jednomístné stíhací verze Ro.44. Stíhací Ro.44 měly upravené hřbety trupu a silnější výzbroj dvou pevných kulometů Breda Safat 12,7 mm.
Sériové stroje Ro.43 se v roce 1937 dostaly do výzbroje cvičných jednotek, krátce sloužily jako vodní stíhací (do příchodu Ro.44), ale hlavně byly postupně umísťovány na paluby italských křižníků a bitevních lodí. Prvního bojového nasazení se dočkaly v dubnu 1939 při obsazování Albánie. Po zapojení Itálie do války po boku Německa se palubní Ro.43 zúčastnily všech větších střetů s loďstvem Royal Navy, jako byly bitvy u Punta Stilo, mysu Matapan či útoků na Alexandrii či Gibraltar. Zajímavé je, že ve většině střetnutí měla navrch Royal Navy, díky použití radaru a také díky výkonům palubních letounů Walrus. Vzhledem k zastaralosti Ro.43 se uvažovalo o jejich výměně na katapultovací Re.2000. Italská kapitulace těmto plánům ale zabránila. Část letounů Ro.43 při kapitulaci Itálie odlétla na španělské Baleárské ostrovy, kde byla internována. Několik Ro.43 díky tomu používalo španělské námořnictvo do padesátých let minulého století.
Stíhací Ro.44 sloužily jak u cvičných jednotek, tak u bojových útvarů 88°Gruppo A. da C. , squadriglií 161., 162., 164. a 166. Operovaly zejména v Egejském moři, kde zasahovaly proti řeckým lodím a snažily se zasahovat ve dne i v noci proti britským bombardérům a průzkumným letounům. Svou službu zakončily jako školní letouny.
|
Komentáře
Okomentovat