V druhé polovině třicátých let vyráběla rumunská letecká továrna IAR v licenci polské celokovové hornoplošné stíhačky PZL.11 a PZL.24. Pod vedením Iona Grosu byl za použití výrobní technologie PZL.24 zkonstruován nový stíhací letoun, označený IAR-80. Nový stíhač dosahoval podobných výkonů jako jiné moderní stíhačky té doby jako Hurricane, P-36, MS 406 a Bf 109D. Sériově byly produkovány různé verze, lišící se hlavně výzbrojí, od IAR-80A přes IAR 80C až ke stíhací-bombardovací verzi IAR-81C, navrženou na jaře 1941. Tato verze byla určena jak ke stíhání, tak útokům na pozemní cíle jako střemhlavý bombardér. IAR-81C se stal nejpočetnější produkovanou subverzí (výr. čísla 300-450), vyráběl se od začátku roku 1943. Celkem bylo vyrobeno všech verzí IAR-80/81 patrně 450 ks. Výroba byla definitivně zastavena americkým náletem na továrnu IAR v Brašově (stejně jako výroba Bf 109, která se tam právě rozbíhala).
IAR-80/81 tvořily výzbroj stíhacích a bitevních jednotek rumunské armády od zapojení Rumunska do druhé světové války až do jejího konce. Prvních padesát kusů IAR-80 bylo zařazeno u bojových jednotek v době útoku na Sovětský svaz 22. června 1941. IAR-80/81 6. skupiny (61 a 62. letka) a 8. skupiny (41. a 60. letka) bojovaly v oblasti Stalingradu během podzimu 1942. 1. srpna 1943 prošly stíhačky IAR80/81 při obraně ropných polí v Ploješti prvním těžkým bojem s B-24 Liberator USAAF (operace Tidal Wawe) a některé Liberatory sestřelily. 10. června 1944 prošly úspěšně soubojem s P-38 Lightning 82. a 1. FG. (Američtí piloti chybně identifikovali IAR-80/81 jako Fw 190A). 24. srpna 1944 přešlo Rumunsko na stranu spojenců a nasadilo své IAR-80/81 s kokardami, pod vrchním sovětským velením, do bojů v Maďarsku. Posledními boji, úspěchy i ztrátami prošly IAR-80/81 nad Slovenskem a Moravou při osvobození Československa. V Rumunsku zbylé IAR 80/81 složily do padesátých let. Ještě v roce 1950 byly některé přestavěny na dvoumístné pokračovací cvičné letouny označované IAR-81DC.
Pod víkem krabice s poutavou akční kresbou najdete pět rámečků vstřikovaných dílů, část z nich lisovaných z kovových forem, vstřikovaný překryt kabiny a další čiré díly, detailní resinové díly a lepty. Obtisky od Cartografu nabízí čtyři rumunské stroje, tři z nich s válečnými kříži, poslední je v poválečné kamufláži s rumunskými kokardami.
|
Komentáře
Okomentovat